Námořníci - strana 11

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?“ „Prosím tě, na co?“ „Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.“

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého. „Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“ „Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

„S tou starou rozpraskanou lodí se mám plavit přes půlku oceánu?“ zhrozil se jeden cestující před vstupem na loď. „To bych to vážně raději plaval pěšky!“

Námořník ztropil v restauraci velkou výtržnost, protože neměli žádný mošt nebo limonádu. Výčepník se diví: „Já nevím, proč se tak rozčilujete kvůli limonádám, když vy sám jste si objednal už pátý rum!" „No jo," povídá námořník, „ale hodlám se taky jednou oženit a mít děti. A co ty chuděrky budou pít?"

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí: "To je strašné! To je hrůza!" "A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

Námořní loď zakotvila u pobřeží černé Afriky, aby doplnila své zásoby pitné vody. Námořníci se setkali s nebývalou ochotou náčelníka, který jim í pomohl dopravit zásoby na loď. Kapitán mu na závěr srdečně poděkoval a věnoval pár drobností na památku, načež náčelník začal chrčet, pískat, mrmlat, prskal, krýslit, kvičet, vrčet, všelijak kňourat a sténat, až najednou potom zčistajasna plynulou angličtinou pravil, že děkovat není zač a že on a jeho kmen rádi pomohli bílým mužům. Kapitán byl překvapen dokonalou náčelníkovou znalostí angličtiny, a proto se ho zeptal: "Kde jste se naučil tak skvěle anglicky?" Náčelníkovi zalichotilo toto uznání a s přívětivým úsměvem nasadil opět celou škálu záhadných zvuků a pazvuků a řekl: "Naučil jsem se anglicky z rozhlasového kursu, který vysílali na krátkých vlnách..."

V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě. „Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu. „Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán, „Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes...“

Nad Newyorskou restaurací visí nápis: U nás dostanete všechny speciality sendvičů z celého světa. Námořník vejde a požádá o velrybí sendvič. "Okamžik, prosím," řekne vrchní a odkvapí. Za chvíli se vrátí a zdvořile se omlouvá. "Promiňte, pane," říká co nejuctivěji, "ale šéf pravil, že je nehospodárné načínat celou velrybu kvůli jednomu sendviči."

Kapitán svolá mužstvo na palubu a oznamuje: „Ode dneška nestrpím na lodi žádného, kdo by ve službě pil!" „Ale kapitáne," ozve se vzadu jeden námořník, „přeci nechcete s papouškem Ara řídit loď sám?"