Židovské

Ptá se student rabína: "Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?" "Ne, nesmí!" Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje: "Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?" "Ano, smí..."

Ptá se Roubíček rabína: "Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat." "Ano, je povoleno sexuálně obcovat, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat rozkoš."

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: "A můžu se mu omluvit po telefonu?" Rabín souhlasil a tak Izák zvedl telefon, vytočil rabínovo číslo a povídá: "Haló, to je byt pana Kohna?" Na druhé straně se ozve Aron: "Ne, to bude asi omyl." "Tak promiňte!"

Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá. Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral. Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky. Tak hned volá: "Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!" "Ech, cože?" "No, vždyť jste se pokřižoval!" "Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku - brýle, rozkrok, peněženka a hodinky."

"Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali." "Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!" "Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!" "To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly."

Kohn, prej jim dočista vyhořel kšeft? Pst, ještě ne - zeptaj se příští tejden...

Zemřel boháč. Notář čte poslední vůli: "A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav."

Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chyatl ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."

Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít. "Co mi to říkáš?" odbude ho bratr. "Moje rodina je lepší než tvoje." Rabín se na něho nechápavě dívá. "Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec."

Velká obchodní firma se ocitla těsně před bankrotem. Situaci může zachránit jen úvěr. Oba dva společníci jsou na firmě existenčně závislí. Vyplní potřebné papíry a donesou je do banky. Zástupce banky si je prohlédne a říká: "Vypadá to nadějně. Když se vám do konce týdne neozvu, tak ten úvěr máte." Oba dva se vrátí do firmy a následující dny tráví v totálním nervovém vyčerpání, nespí, nejedí, likvidují cigarety po kartónech. Pátek odpoledne. Banka zavírá za pár minut. Klepání na dveře. Rosenkranz jde otevřít, stojí tam poslíček s telegramem. Kohnovy oči se plní slzami. Rosenkranz vyděšen s rozklepanýma rukama otvírá obálku. Najednou se mu tváře rozjasní širokým úsměvem: "Kohn, dobré zprávy! Umřel ti bratr."