Zvířata - strana 55

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí... řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsící se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká - 35 potvrzení mám, je to 36 - poslední se mi už vyřídit nepodařilo. Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká - 35 potvrzení mám, jen to 36 - poslední se mi už vyřídit nepodařilo. Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách, nedůstojných pro zvíře 21. stolení, když tu najednou řekne oslíček: Zvířátka já bych to zkusil vyřídit! Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: Ani liška se svým intelektem a ani Medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit, už jen ty to dokážeš! Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vídí, jak už z dálky jde osel a mává se všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem apod. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit. Velmi jednoduše - říká osel. Přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák...

Šine si to jednou takhle myslivec s brokovnicí na lov medvěda. Vyleze na posed, kouká a najednou spatří medvěda. Zamíří, celej se klepe jak je natěšenej a: "Prásk!" Medvěd to dostal přímo do srdce a válí se v krvi, zjevně mrtvej. Hajný sleze z posedu, utíká na paseku, a najednou... Ztuhne jak špalek, medvěd nikde. A ejhle, někdo mu zaklepe na rameno. Hajnej se otočí, a tam medvěd, povídá: "Hajnej, vykuř mi péro!" Hajnej zezelená, pak zrudne, pak mu dojde, co vlastně po něm ten medvěd chce. Ale medvěd je teď v lepším postavení, takže hajnej se sehne a kouří medvědovi jeho mohutnej úd. Večer se hajnej přivleče do hospody za ostatníma myslivcema a vypráví jim tenhle zážitek. A předseda mu povídá, že je úplnej idiot, když chodí na medvěda s brokovnicí, ať si vezme kulovnici. Tak ten hajnej jde znova druhej den, zas tam dřepí a opět spatří medvěda... Bum! Prásk! Medvěd se valí v krvi na pasece. Hajnej zajuchá a utíká na paseku. A medvěd nikde. Hajnej se rozhlíží a najednou mu ten medvěd zase zaklepe na rameno a povídá: "Hajnej, vykuř mi ho!" Tak ten hajnej zase poslechne. A večer jde zase na pivo do hospody, zase vypraví ten svůj hrůznej příběh a předseda mu radí: "Hajnej, jestli ho opravdu chceš dostat, tak si vem Bazooku!" No a tak ten hajnej jde už po třetí, zase se rozhlíží, bazooku svírá oběma rukama, a co to nevidí... Medvěd! Svině jedna chlupatá! Prásk...! Medvěd rozstřílenej na tisíc kusů, hajnej začne tak juchat, utíká tryskem na paseku, a tam... Žádná krev, ani stopy po medvědovi. A najednou mu zase někdo zaklepe na rameno, hajný se otočí a tam samozřejmě, kdo jinej než medvěd! A povídá: "Hajnej, že ty sem nechodíš jenom na lov?"

Jde vožralej zajíc po lese a potká jelena. "Jelene," ptá se ho zajíc, "co to máš na hlavě?" "No přece parohy," odpoví mu jelen. "A jelene," zas na to zajíc, "co to máš mezi nohama?" "No přece koule." Zajíc zavrtí hlavou a povídá: "No, já mít takový koule, tak mi stará parohy nikdy nenasadí."

"Dřív byl u nás v lese strašnej bordel. Zajíci žrali jetel. Lišky žraly zajíce. Medvědi žrali, co je napadlo. Teď je chválabohu pořádek," a hajný se se zalíbením zadíval na frontu zvířat s ešusy před polní kuchyní.

U veterináře uklidňuje paní svého psa: "Neštěkej, buď hodný, podívej se támhle sedí takový malý křeček a vůbec neštěká!"

Přijde nasraný zajíc do baru, vykasá si rukávy a zařve: "Kdo mi zmlátil bráchu?!" "Já," zvedne se medvěd, "a co jako má být?" "Ále, nic, dobřes udělal."

Klokaní matka vyndá ze svého vaku své klokaní dítě a začne ho plácat přes zadek: "Kolikrát ti mám říkat, že si nemáš hrát v posteli se zápalkami!"

Hroch říká zvířátkům: "Zítra pojedeme na výlet." Žabička po něm opakuje: "Zítra pojedeme na výlet." Hroch: "Pojedeme daleko lodí." Žabička zase opakuje: "Pojedeme daleko lodí." Hroch se na ni podívá a říká: "A tu zelenou čůzu sebou nebereme." Žabička se na něj podívá smutnýma očima a říká: "Chudák krokodýl, ten se na ten výlet tak těšil!"

Na louce se pasou dvě krávy. Jedna se ptá druhé: "Proč třeseš s těmi vemeny?" "Ále, zejtra mám narozeniny, tak dělám šlehačku..."

Jde lev po stepi a v tom uvidí zajíce. "Pojď jsem ty hajzle skákavej. Kdo je králem zvířat?" "Samozřejmě, že ty, lve." Lev ukojen svou touhou pustí králíka a ten skáče dál. Lev stále popochází a najednou gazela. "Pojď sem ty krávo skákavá. Kdo je králem zvířat?" "Ty lve." Lev je opět spokojen a proto gazelu propouští. Najednou jde kolem slon. Lev to opět nevydrží a proto se zeptá na totéž i jeho. Slon ho praští chobotem takovou silou, až lev odletí do roští. Když vyleze praví: "No, nemusíš bejt tak nasranej, když něco nevíš."