Manželství - strana 2

"Tak jsi prý povídal v hospodě, že sis me vzal pro peníze. Co je to za blbost, vždyt já jsem přece žádné neměla!" "No jo, ale co jsem měl teda říct?"

Vcera jsme se s manzelkou pohadali, ale stejne jsem mel posledni slovo ja. "A cos ji rekl?" "Tak si to teda kup!"

Bohatý statkář na vesnici nutí syna, aby si vzal dceru jiného bohatého statkáře a jejich majetek se tak spojil. syn se brání, protože jeho nastávající opravdu žádná krasavice není a navíc je velmi hloupá až blbá. Otec mu radí, aby jí tedy při plnění manželské povinnosti dal na hlavu kulicha a nemusel na ní koukat. Jako svatební dar dostanou obraz. Novomanžel ho chce přibít na zeď v ložnici a říká své ženě: Přines hřebíky. Ona odchází a opakuje si: Hřebíky, hřebíky,... Donese je a on říká: Ještě kladivo! Ona odchází: Kladivo, kladivo,... Přinese to a jak tak přibíjí manžel hřebíčky do zdi, praští se do prstu a zařve: Do pí... A ona odchází: Kulicha, kulicha,...

Co je to: ropucha a čtyřicet žabiček? Tchyně věší záclony.

Chlápek přijde k doktorovi a povídá, že jeho žena s ním už sedm mésícu odmítá souložit. Doktor tedy paní objedná. Ta přijde a na doktorovu žádost o vysvětlení povídá: "Víte, před sedmi měsíci nám ukradli moje auto, manžel na nové nemá a tak musím každé ráno jezdit do práce taxíkem. Jenže nemám zadné peníze a taxíkář se mě vždycky zeptá" "Tak zaplatíte dneska, nebo co?" a já tedy vždycky musím "nebo co". Do práce kvůli tomu přijdu pozdé, šéf si mě zavolá a povídá: "Tak co, zapíšeme to do výkazu, nebo co?" no a ja vždycky musím "nebo co". No, a z práce zas musím jet taxíkem a zas se taxíkář zeptá: "Tak zaplatíte tedy dneska, nebo co?" a já tedy vždycky musím "nebo co". No, a domů vždycky přijedu děsně utahaná a na sex už nemám ani pomyšlení." Doktor se na chvíli zamyslí a pak povídá: "No, takže to řekneme manželovi, nebo co?"

Opilý muž se vrací k ránu z hospody domů a přivede si s sebou i několik kamarádů. Manželka i tchyně okamžitě vyskočí z postele a běží je s úsměvem obsloužit. Přinesou jim jídlo, pití a pořád se starají, jestli jim něco nechybí. Kamarádi nemohou uvěřit svým očím, a proto se ptají, jak to dokázal. "To bylo tak: Jednou jsem měl psa. Když mě neposlechl poprvé, tak jsem ho napomenul. Když mě neposlechl podruhé, tak jsem mu dal důtku s výstrahou. A když mě neposlechl potřetí, tak jsem ho zastřelil. No, a tchyně i manželka už mají důtku s výstrahou."

"Chovejte se u nás jako doma, maminko," řekl zeť a milá tchyně s ním vyrazila dveře.

"Táto, zítra je tomu 25 roků, co jsme spolu. Neměli bychom to nějak oslavit?" "Ne, ještě počkáme 5 let a potom oslavíme třicetiletou válku."

Ptá se žena své kamarádky: "Jak poznáš, kdy se máš dát do velkého prádla? Těm předpovědím počasí se moc věřit nedá..." "Ty já ani neposlouchám, mám vlastní barometr." "Že jsem ho u vás nikdy neviděla?" "Ani jsi nemohla - když můj starej ještě ráno spí, opatrně kouknu pod peřinu. Když mu leží nalevo, bude pršet, když napravo, bude pěkně svítit sluníčko." "A co když stojí?" "Tak to seru na prádlo!"

Žena: "Dneska ráno v metru tři mladí chlapi vstali, aby mi uvolnili místo."Muž: "A vešla ses?"