Nováček potkal svého bývalého kamaráda."To je ale náhoda!“ zvolal kamarád radostně. "Takové setkám! To se musí oslavit!“"Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň..“"Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?“"Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil.“
Námořníci - strana 2
Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. "Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. "Kdes ji sebral?“"Vyměnil jsem ji za konzervy s jedním domorodcem.“"A co s ní budeš dělat na lodi?“"Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“"A co krmení?“"V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“"A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“"Ne, přivážu si ji k posteli.“"No jo, ale umíš si představit ten smrad?“"Co by, však ona si zvykne.“
Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něho křičí: "Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!“"Cylindr? V devět hodin dopoledne?“ diví se nováček.
Obloha je zatažená, na palubu poprchává, a tak se všichni cestující stahují do útrob velké zaoceánské lodi, kde už je pro ně připraven program. Jeden pán přijde do baru, protlačí se zástupem a zděšeně se rozhlíží. Všude je nabito k prasknutí, že by ani špendlík nepropadl. Najednou se mu rozzáří tvář. Před sebou vidí volný stolek. Rychle se začne k němu prodírat."Tady to nemůžete obsadit, pane!“ zastavuje ho číšník."Proč?“ diví se pán. "Je to snad pro někoho rezervované?“"Ne, ale tohle to je taneční parket!“
Opilý námořník vtrhl do kormidelny a snažil se vytrhnout kormidelníkovi kormidlo z ruky."Co to vyvádíš?!" okřikl ho kapitán. "Šplouchá ti na maják?""Ne," odvětil opilec. "Kde bych já vzal maják?"
Pán si to kráčí hrdě po palubě lodi s rozkošným pejskem."Pane,“ upozorňuje ho jeden z námořních důstojníků, "toho psa nesmíte brát s sebou do kajuty!“"Dobře, a kde tady máte kajutu pro psy?“
Po palubě lodi běhá kapitán a křičí:""Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!"""Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu."
Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: "Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici."Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení a vyletí druhá. Kamarádi počítají: "Třetí... čtvrtý... pátý... šestý... sedmý!"Ze země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: "Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"
Seděli námořníci v přístavní krčmě. Po půlnoci se jeden zvedl a přistoupil ke kamarádovi: "Nepij už tolik, máš už celou hlavu rozmazanou!"
Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: "Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!"Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: "Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?"
V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka."Vy jste lékárník?" ptá se ho vrávorající námořník."Ano. Co se stalo?""A jste majitelem této lékárny?""Ano, jsem. Co si přejete?""Prosím vás," škytne námořník, "máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?""Mám!" vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele."Tak si je strčte za klobouk!" zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek."Promiňte," omlouvá se námořník s knírkem, "nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?""Byl!" vyhrkne lékárník."A ptal se vás, jestli jste lékárník?""Ptal.""A vy jste mu řekl, že ano.""Ano, řekl.""A ptal se vás," pokračuje námořník s porozuměním, "jestli jste majitelem této lékárny?""Ano, ptal," odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník."A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?""Ano, řekl.""A zeptal jste se ho, co si přeje?" pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník."Ano," přikyvuje zkoprnělý lékárník."A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?""Ano, přál.""A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?""Ano, řekl.""A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?""Jo, řekl!" vyhrkne lékárník.Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: "Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!"
V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst.Kapitán předloží návrh: "Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit. V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!"
Ve společném kajutě cestují na lodi spolu dva strašně málomluvní cestující. Celý týden společné plavby nepromluví mezi sebou ani jedině slovo. Ke konci týdne se dostane loď do nebezpečné bouře.A tu se jeden z cestujících konečně ozve:"To je hrozné!“"A říkal někdo, že ne?“
Vykračuje si jeden pán po palubě v ženské sukni, v botách s vysokým kramflíčkem, sněhobílé blůzičce s fižím a s kabelčičkou."Ty ses snad zbláznil!“ chytne ho za ruku přítel. "Co je s tebou? Na co ta maškaráda? Stěží jsem tě v tom poznal.“"Hlupáku,“ šeptne mu přestrojený muž, "copak ty nevíš, že když se něco stane, tak se z lodi zachraňují nejdřív ženy a děti?“
Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás. Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu...""Proboha! Co jste dělali?""Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."
Vypráví jeden námořník kamarádům: "Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!""To je úžasné! Povídej, jak se to stalo?" žasnou kamarádi."Rozmyslel jsem si to."
Vypraví námořník po ztroskotáni:""A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"
Vypráví zarostlý starý mořský vlk cestujícímu, který se zajímá o ty nejnepravděpodobnější historky: "Jednou jsem seděl takhle na zádi lodi, šplouchal nohama ve vodě, když najednou cítím, jak mi o nohu zavadilo něco hladkého a kluzkého. Hmátnu po tom rukou a vytáhnu obrovskou pijavici. Ta vám byla jako má ruka!“"Cože?“ nevěří cestující. "Neříkejte! Tak špinavá?“
Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě: "Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši chytil včera mamuta!"Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá: "A jak jste ho vlastně chytil?"Námořník vypráví: "Bylo to v Barentsově moři, a ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti."
Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: "Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel."