Pepíček nastoupí do první třídy a bohužel si pořád nemůže zvyknout na to, že panu učiteli musí vykat. Ten se naštve a uloží Pepíčkovi napsat doma za trest stokrát: Panu učiteli nesmím tykat. Pepíček to donese druhý den napsané dvěstěkrát. Pan učitel se diví a říká: Proč jsi to napsal dvěstěkrát místo stokrát? Pepíček: Já jsem ti chtěl udělat radost.
Pepíček - strana 28
Při biologii se ptá dětí paní učitelka, jaká znají slova označující mužské přirození. Přihlásí se Evička: "Prosím, penis!" Přihlásí se Martínek: "Prosím, pyj!" Přihlásí se Pepíček: "Prosím, LEMROUCH!" "Jak jsi na to přišel Pepíčku?" ptá se učitelka. "Prosím, to je z Jiráska. Ve Starých pověstech českých píše, že Oldřich přijel za Boženou, sestoupil z koně, ona před ním poklekla a políbila lem roucha jeho!"
Pepíček jde po hodině za učitelkou do kabinetu. Slušně zaklepe, pani učitelka vykoukne a bodrý Pepíček pravil: "Soudružko učitelko, já bych si chtěl s Váma zašukat." Načež mu učitelka vrazí facku přes celou hlavu a povídá: "To máš za tu soudružku... a teď pojď, ty čipero!
"Stařenko a proč nám dědeček umřel?""Pánbůh si ho k sobě povolal, Pepíčku.""Opravdu? A to nemohl dělat, že neslyší?"
Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá: "Když dva lidé spolu hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?". "Ten druhý neudělá zkoušku," odpoví Pepíček.
Ptá se paní učitelka dětí: Děti, víte, kdo je to hrdina? Hlásí se Evička: No, můj tatínek jednou zachránil topícího se chlapce. Paní učitelka: No, ano, to je odvážné. Ale hrdina, ten pravý hrdina, ví to snad někdo? Hlásí se Karolínka: Můj tatínek je hasič a nedávno zachránil několik lidí z hořícího domu. Paní učitelka: To možná také ještě není ono. Ví snad někdo něco lepšího? Hlásí se Pepíček: To můj dědeček bojoval za války na Dukle! Paní učitelka: No to je ono, to je ten pravý hrdina! A jak se dědeček jmenoval, Pepíčku? Pepíček: Sturmbannfuehrer Schnittke, paní učitelko.
Pta se pani ucitelka zaku po prazdninach, kde byli na dovolene. Alenka povida: "My doma vetsinou mluvime nemecky, tak jsme byli v Nemecku." Pavlik rika: "My doma nejvic mluvime Anglicky, tak jsme byli v Anglii" a Pepik rika: "My doma mluvime sproste, tak jsme letos byli v prdeli!"
"Pepíčku, čím byl tvůj dědeček za války?", ptá se paní učitelka. "Elektrikář, prosím." "A jak to víš?" "Protože měl ma helmě dva blesky."
Učitelka zkouší a chce vyjmenovat divadelní hry od Shakespeara. Pepíček se hlásí a ptá se zda může použít pomůcku - pravítko. Po souhlasu začne:
Pepíček křičí: "Mami, to maso je hrozně tvrdý!" Maminka odpoví: "Mlč a jez, vždyť víš, že byl dědeček starej!"
Učitelka se ptá Pepíčka: "Proč zase nemáš domácí úkol?!""Víte, to máte tak," odpoví Pepíček. "Já si házím korunou. Když mi padne panna, tak se jdu koupat, když orel, jdu do kina. No, a když padne mince na hranu, tak píšu domácí úkoly..."
Jde pepíček po silnici a potká ropuchu. Ta ropuchu mu říká: "Když mi dáš pusu, něco dostaneš." Tak jí dal pusu a ptá se, co dostane. A ropucha odpoví: "EKSEM, EKSEM!"
Paní učitelka ve škole: "Tak děti, kdo mi poví nějaký příklad recyklace starého materiálu?" Přihlásí se Mařenka: "Prosím, když si tatínek koupí noviny, tak s nima potom maminka vycpe mokré boty, potom je usušíme a dáme do sběru." - "No výborně Mařenko, má ještě někdo nějaký příklad?" Přihlásí se Pepíček. "To moje maminka koupí u řezníka jitrnici, moje ségra si to s ní udělá, pak ji můj brácha sežere, fotr střívka nejmíň třikrát použije místo prcgumy, já do ní pak naseru a máma jí jde vyreklamovat jako zkaženou."
Pani ucitelka se pta Pepicka: "Kolik je jedna plus jedna?" "dve, ty vole!" "No teda! Za trest doma napises stokrat: Nemam pani ucitelce rikat vole. "Druhej den to prinese stopadesatkrat a pani ucitelka mu rika, ze by ji to stacilo stokrat a on na to: "Sem ti chtel udelat radost, vole!"
Před školou stojí pepíček a brečí. Přijde k němu učitelka a ptá se, proč brečí. "Protože před chvílí šel do školy pan ředitel, upadl na naší klouzačce a zlomil si nohu." "No tak nebreč, on se brzo uzdraví." "Já vím, ale všichni kluci ze třídy to viděli, jenom já ne."
Za minulého režimu den po oslavách 7. listopadu se ptá paní učitelka: "Tak milé děti, jak jste s rodiči oslavili tento významný den?" Přihlásí se Anička: "Prosím, my jsme si doma četli knížku Timur a jeho parta". Výborně. Přihlásí se Mařenka: "Prosím, my jsme s rodiči byli v kině na ruském filmu". "Výborně" říká paní učitelka. Přihlásí se Pepíček: "Prosím, my jsme si s tatínkem hráli na rudoarmějce". "Jak se to hraje Pepíčku?" ptá se paní učitelka. "No, my jsme šli s tatínkem k sousedce na návštěvu. Já jsem ji ukradl budík a tatínek ji vydupal."
Jde Pepíček kolem skládky a vidí kozy. Ptá se maminky, co to je. Věšák, Pepíčku. Jde zase kolem skládky a vidí hovna. Ptá se maminky, co to je. Zákusky, Pepíčku. Jde zase kolem skládky a vidí prdel. Ptá se maminky, co to je. Něco jako obývák, Pepíčku. J ednou přijdou hosti a Pepíček říká: "Dejte si věci na kozy, mamka šla koupit hovna a vy jděte do prdele."
Pani ucitelka vyzve deti, aby uzili ve vete slovo "urcite" Anicka povida: Nebe je urcite modre - Ne anicko - nekdy je od cervanku cervene Honzik: stromy jsou urcite zelene - ne Honziku - na podzim zloutnu Pepicek: pani ucitelko, ma prd hrudky? - fuj pepicku, samozrejme ze nema - tak jsem si urcite posral prsty.
Soudružka učitelka se ptá dětí: "Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?" Nikdo se nehlásí. "No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu." Přihlásí se Pepíček a říká: "Vladimír Iljič Lenin." "Výborně, pojď si vzít čokoládu!" Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu: "Sorry, Rambo, ale obchod je obchod."
Tvuj domaci ukol je moc dobry, chvali ucitelka Pepicka, ale priznej, kdo ti ho vypracoval? Maminka nebo tatinek? Prosim, ja nevim, protoze jsem uz spal.