Ptá se student rabína: "Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?" "Ne, nesmí!" Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje: "Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?" "Ano, smí..."
Židovské
Kohn se vrací večer s manželkou z biografu. "To byl bezvadný film, miláčku. Já jsem smíchy napůl mrtvá." "Opravdu, miláčku? Tak to půjdeme zítra ještě jednou."
Ptá se Roubíček rabína: "Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat." "Ano, je povoleno sexuálně obcovat, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat rozkoš."
"No jo, Horowitz, oni si chtěli ode mne půjčit padesát tisíc! Ale jakou mi můžou dát záruku?" "Slovo gentlemana, pane Kohn!" "Tak to jo... Tak mi ho přivedou!"
Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: "A můžu se mu omluvit po telefonu?" Rabín souhlasil a tak Izák zvedl telefon, vytočil rabínovo číslo a povídá: "Haló, to je byt pana Kohna?" Na druhé straně se ozve Aron: "Ne, to bude asi omyl." "Tak promiňte!"
Umře starej Abeles, doraziv k nebeské bráně zabuší. Vykoukne Svatý Petr a říká: "Co tu chceš, ty jseš hroznej karbaník, ty do nebe nepatříš." No Abeles to ukecává a nakonec Svatý Petr souhlasí, že si o to, jestli půjde do nebe, hoděj partičku. Abeles rozdá karty, složí si je do vějířku do ruky a najednou se zarazí: "Poslouchaj, ale to bych si vyprosil, žádný zázraky!"
Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá. Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral. Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky. Tak hned volá: "Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!" "Ech, cože?" "No, vždyť jste se pokřižoval!" "Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku - brýle, rozkrok, peněženka a hodinky."
"Poslouchejte, pane Schmittbauer, jak vy jste si moh vzít tak ošklivou ženu?" "Ona je vnitřně krásná." "Dobře, ale nešla by teda obrátit?"
"Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali." "Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!" "Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!" "To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly."
"Roubíček, víte, že vaše žena má čtyři milence?" "A proč ne? Já jsem raději v dobrém podniku účasten dvaceti procenty, než ve špatném zcela."
Kohn, prej jim dočista vyhořel kšeft? Pst, ještě ne - zeptaj se příští tejden...
Midlbaum se modlí v synagoze a vedle něj sedí jeho pes a modlí se taky. Stein je oba chvíli pozoruje a pak říka Midlbaumovi. "Poslouchaj Midlbaum, ten jejich pes, toho by měli vzít do Hollywoodu a udělat z něj filmovou hvězdu" "Mně to neříkaj, řeknou to jemu, on chce bejt učetním."
Zemřel boháč. Notář čte poslední vůli: "A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav."
Kněz a rabín hrají spolu golf a před nimi se po hřišti děsně vlečou čtyři jiní hráči. Jsou tak pomalí, že to tyhle dva naštve a sprdnou je, že se tak courají. Jeden z těch čtyř říká: "Promiňte, mrzí mne to, ale tihle tři jsou slepí." "Můj Bože, promiňte, omlouváme se," říká kněz. A rabín se ozve: "Sakra, to nemůžou hrát v noci?"
Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chyatl ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."
Přijde Žid k rabínovi a ztěžuje si na jiného Žida, jak je nemorální, co mu zlého udělal, jaký je podrazák atd. Rabín povídá: "Máš pravdu, to, co provedl, je špatné a odsouzeníhodné". Další den za ním přijde ten druhý Žid a líčí celou věc znova, akorát s opačným znaménkem. Rabín mu opět dá za pravdu. Obojí sledoval rabínův žák a hned se ptá: "Proč jsi dal za pravdu každému z nich, když každý tvrdil opak? Vždyť je to účelové, neupřímné, bezcharakterní!" "Milý synu," odpoví rabín, "i ty máš pravdu!"
Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít. "Co mi to říkáš?" odbude ho bratr. "Moje rodina je lepší než tvoje." Rabín se na něho nechápavě dívá. "Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec."
Dva židovští gentlemani se procházejí po ulici, když jeden zahlédne cosi ležet u na kraji silnice u chodníku. Sehne se pro to a povídá: "Hele, podívej, co jsem našel. Výplatní pytlík, a vypadá plný." Když ho otevře, zatváří se hrozně otráveně a smutně. Přítel povídá: "Co se tak mračíš? Našels přece výplatní pytlík, ne?" "Já vím, ale koukni se, jaký daně platím!"
Velká obchodní firma se ocitla těsně před bankrotem. Situaci může zachránit jen úvěr. Oba dva společníci jsou na firmě existenčně závislí. Vyplní potřebné papíry a donesou je do banky. Zástupce banky si je prohlédne a říká: "Vypadá to nadějně. Když se vám do konce týdne neozvu, tak ten úvěr máte." Oba dva se vrátí do firmy a následující dny tráví v totálním nervovém vyčerpání, nespí, nejedí, likvidují cigarety po kartónech. Pátek odpoledne. Banka zavírá za pár minut. Klepání na dveře. Rosenkranz jde otevřít, stojí tam poslíček s telegramem. Kohnovy oči se plní slzami. Rosenkranz vyděšen s rozklepanýma rukama otvírá obálku. Najednou se mu tváře rozjasní širokým úsměvem: "Kohn, dobré zprávy! Umřel ti bratr."
Steigermark a Kohn jsou na lovu... "Dávej pozor Steigermark, vždyť jsi mi zrovna zastřelil ženu." "Promiň, to jsem nechtěl, ale to bude tím, že stála tak blízko té mojí."