Židovské - strana 3

Kohn se pohada s Krausem kvuli podvadeni v kartach. Prijde znechuceny domu a povi o tom zene. Ta na neho spusti: "Cos mi to udelal, Iciku, takhle nicit odveke pratelstvi nasich rodin! Tohle musis okamzite napravit. Kraus bude dneska doma - musis se jit omluvit!" Nic se neda delat, proti argumentum sve zeny je Kohn bezbranny. Krausovi bydli o poschodi niz, Kohn tedy sejde dolu a zazvoni na dvere. Jakmile mu otevre pani Krausova, nepusti ji ke slovu: "Bydli tady Krausovi?" Krausova:"Ano." Nato Kohn: "Tak prominte!"

Přijde arab do masny a prodavač povídá: "Salám a co?"

"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?" "Vzal bych flintu a zastřelil ho." "A kdyby neměli flintu?" "Tak ho picnu revolverem." "A kdyby neměli revolver?" "Tak ho uškrtím páskem." "A co když nemaj pásek?" "Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho." "Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?" "Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil. Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat." O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?" Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

"Poslechněte Steigermark, já jsem slyšel, že vaše paní je pohádkově bohatá a že měla neskutečné věno, ale jak jste si ji mohl vzít? Je hrbatá, zrzavá a šilhá..." "Nemusíte šeptat, jen mluvte nahlas, ona je ještě k tomu hluchá."

V Templové uličce bydlely dvě paní Kohnové. Ta jedna - dej ji pámbu věčnou slávu - zemřela, zatímco druhá leží nemocná. Zřízenci pohřebního ústavu nesli rakev do domu smutku a spletli si adresu. Pan Kohn otevřel dveře, uviděl zřízence a zavolal do pokoje, kde ležela nemocná: "Rosa, dělej, už jsou tady s rakví!"

"Já bych prosila důchod po mým muži." "A co byl váš manžel?" "Souchotinář." "A co dělal?" "Kašlal." "Ale z toho přece nemohl být živ!" "Však taky umřel."

Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis. "Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník." Koenigswald si povzdechne: "Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma."

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá: "Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru." "Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz. "A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání." S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá: "Vy se nenapijete?" "Ne, já raději počkám na policisty."

Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne: "Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!" Kohn mu cvakne pohlavek a říká: "Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká 'Ježíšmarjá.'"