Námořníci - strana 9

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?“ „Co by se stalo?“ odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.“

Stáli manželé u zábradlí a dívali se zasněně do vln moře. Najednou se nějakým nedopatřením stalo, že manžel uklouzl a přepadl přes zábradlí do moře a zůstával za jedoucí lodí daleko vzadu. „Richarde!“ volá manželka úpěnlivě. „Richarde, nenechávej mne tu samotnou!“

Pán si to kráčí hrdě po palubě lodi s rozkošným pejskem. „Pane,“ upozorňuje ho jeden z námořních důstojníků,,, toho psa nesmíte brát s sebou do kajuty!“ „Dobře, a kde tady máte kajutu pro psy?“

Stěžuje si jeden mladý námořník: „Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem...“ „Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve!“

Vyjde námořník z přístavního bordelu, osahává si kapsy a říká: "Ta svině mi snad vykouřila i cigarety."

Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne...“

Říká jeden námořník kamarádům: "Já znám jednu hospodu a tam když přijdeš a řekneš, že sloužíš u námořníků, tak nemusíš vůbec platit!" "To je výborné, a kde to je? Až tam budeme kotvit, tak nám to řekneš, jo?" "Na Nové Guinei, ale musíme dávat pozor, protože personál jsou lidožrouti!"

Když loď přistála v přístavu, vzal námořník, který se tam narodil, svého kamaráde na procházku městem. Kamarád pozoruje až příliš okatě dívky na ulici a ptá se Charlieho, zdali je zná. „Jo, tohle je Betty. Dvacet dolarů.“,, A tahle?“ vyzvídá kamarád. „Dolores. Čtyřicet dolarů.“ „A tahle to už je opravdu třída! Znáš ji?“ „To je Gloria. Padesát dolarů,“ ochotně oznamuje Charlie.,, Copak v tom vašem městě nejsou žádné pořádné dívky?“ „Ovšem, že jsou. Ale to už je potom moc drahý špás a nic pro námořníku!“

Ptá se chlapeček tatínka, když vidí hejna racků obletovat loď na moři: „Tati, proč se ti rackové stále chechtají?“ „Ty by ses taky chechtal, kdyby tě cestující živili celou plavbu zadarmo!“

Vykračuje si jeden pán po palubě v ženské sukni, v botách s vysokým kramflíčkem, sněhobílé blůzičce s fižím a s kabelčičkou. „Ty ses snad zbláznil!“ chytne ho za ruku přítel. „Co je s tebou? Na co ta maškaráda? Stěží jsem tě v tom poznal...“ „Hlupáku,“ šeptne mu přestrojený muž, „copak ty nevíš, že když se něco stane, tak se z lodi zachraňují nejdřív ženy a děti?“